Hrůza sestoupila z nebe a svět pak už nikdy nebyl tím, čím býval. 11.září 2001 znamenalo tragédii pro celou generaci lidí. Toho dne Deepak Chopra cestoval Amerikou a ve městech, jimiž projížděl, potkával tisíce lidí, kteří ho prosili, aby jim tváří v tvář tragédii pomohl znovu najít smysl života a útěchu. To ho přivedlo k rozhodnutí napsat knihu Hluboké rány v duši, ve níž by nabídl způsob, jak uzdravit zraněnou duši, a tím také uctít památku tisíců mrtvých. V první části knihy Tváří v tvář tragédi" vymezuje pojem utrpení jako bolest, jež může vést ke ztrátě smyslu života. Jestliže naše nejniternější potřeby zůstanou nenaplněny, přichází utrpení. Uzdravování může začít, pokud se nám podaří dojít za hranici vlastního strachu a hněvu, a uvědomíme si, že naše pravé Já neprožívá strach a nelze mu ublížit. Pravé Já totiž obsahuje světlo, které žádná temnota nemůže napadnout. Autor tu popisuje a vysvětluje cestu uvědomění a soucitu, jež vede ke světlu. V druhé části knihy Sto dnů uzdravován" nás Deepak Chopra vede krok za krokem od bolestných prožitků k vyšší realitě. Každý den nás vybízí k zamyšlení, ke kladení otázek, k plnění drobných úkolů a cvičení napomáhajících s rozšiřování vědomí a pochopení. "Můžeme se stát žijícím pamáníkem tragédie díky tomu, že v sobě znovu nalezneme životní sílu", píše Deepak Chopra. "Vy jste ten život, vy jste ta síla. Podívejme se tedy, zda jsme schopni nalézt jiskru, díky níž se v nás rozhoří duchovní plamen."